Krize v Řecku
Řecká krize je důsledkem globální krize, která vznikla z příliš uvolněné měnové politiky především USA, ale i jiných zemí, například Francie nebo Německa, které se nechaly ukolébat dobrými časy nebo si zkrátka nepřiznávaly, že by se v budoucnosti mohlo cokoli pokazit a také kvůli selhání kontrolních orgánů, případně byly příliš rozptýlené nebo nekvalifikované. Jeden z příkladů pochybení těchto států je například revize Paktu stability a růstu EU, která ač je vydávána za pokrokovou ve skutečnosti jen snižuje normy, aby se i dřívější fiskální prohřešky těchto států ukázaly v lepším světle.
Ke krizi v Řecku ovšem zdaleka nepřispělo jen to, všem je jistě známa aféra s falšováním dokumentů vypovídajících o řecké ekonomice. Schodek státního rozpočtu, který podle Paktu stability a růstu nesmí překročit 3,0% překročil tuto hranici více než čtyřikrát. Příčinou je nepopiratelné plýtvání financemi, především na veřejný sektor. Každý mladý řek touží stát se státním zaměstnancem. Proč? Odpověď je jednoduchá, platy ve veřejném sektoru 2,5x převyšují platy v sektoru soukromém. Řecko má tudíž nadbytečný počet státních zaměstnanců, především učitelů. Dalším lákadlem proč být státním zaměstnancem je v ústavě zakotvený fakt, že po uplynutí šestiměsíční zkušební lhůty lze přijít o místo jen jeho zrušením, ačkoli to se zpravidla neděje a když, tak s více než dostatečnou kompenzací. To vše s důchodem už od 53 let, který po smrti zaměstnance přechází na vdovu, případně neprovdané dcery. Na přebytek učitelů upozorňuje jeden ukázkový případ z ostrova Agios Efstratios, kde bylo v jedné škole 40 učitelů a 10 žáků, přičemž si nepracující učitelé ke svému normálnímu platu přivydělávali prováděním turistů nebo provozováním taxi služeb. Dalšími typickými příklady je centrální banka, která zaměstnává 10x víc lidí než by musela nebo řecký Telekom, kdy při potřebě zredukovat počet zaměstnanců z 25 000 na 12 000 dostali všichni, kdo souhlasili s odstoupením 200 000 eur jako kompenzaci. V Řecku to není nic zvláštního, i v soukromém sektoru se odstupné pohybuje mezi 24 až dokonce 100 měsíčními platy. Další příčinou bylo nedostatečné využití potenciálu zavedení eura a nalákání jen minima investorů.
Zatímco si Evropa láme hlavu s tím, jak Řecko zachránit, stát dává prvním ročníkům gymnázií dotace 450 eur na žáka pro povinný nákup netbooků. Zdánlivě sice předložili Evropské Komisi návrh na snížení státního dluhu, ale podle slov politika a makroekonoma Stefanose Manose jsou to jen kosmetické úpravy a EK by doporučoval návrh vrátit se slovy, že chtějí vidět opravdové řešení a opravdové škrty. Možné řešení je vlastně jen jedno: nalít do Řecka tolik prostředků, kolik bude potřeba na odvrácení státního bankrotu. Celá eurozóna přispěla 80 mld. eur, z dalo více než čtvrtinu SRN. EU pro to má několik dobrých důvodů, pochopitelně mimo záchrany jedné z členských zemí. Banky různých zemí mají v držení řecké dluhopisy za desítky miliard, které by v případě státního bankrotu neměly ani cenu papíru, na kterém jsou natištěné. Dalšími dobrým důvodem je ohrožení dalších zemí, které jsou na Řeckou ekonomiku nějak napojeny nebo používají euro jako měnu. Jsou to pochopitelně země eurozóny, především výše zmíněné Německo, kmotr eura, dále pak Španělsko, Portugalsko a Irsko jsou státy, které mají hlavní zájem na stabilizování situace.
Očekávané dopady jsou tedy následující: očekává se vypuknutí vlny sociálních nepokojů kvůli zvyšování daní a nezaměstnanosti a nutnost reforem ze strany Řecka.